MAP MAPPA

 

La Basilica di San Simplicio Rep. CE

  

Basilika Svatého Simplicia se nachází na vrcholku kopce v blízkosti železničního nádraží v Olbii. Basilika je snadno dostupná pěšky, nejpohodlnější je projít hlavní třídou Corso Umberto, a to až po železniční přejezd, a poté odbočit vpravo na ulici San Simplicio, odkud se již tyčí v celé své vznešenosti. Do dneška neexistuje žádný oficiální dokument, který by certifikoval přesné datum, kdy byla basilika postavena, ale odhaduje se, že základy kostela byly položeny na samém konci let 1000 n.l. a v prvních desetiletích let 1100 n.l. a to v lokalitě, která byla v tehdejší době nazývána Hřbitov “Sancti Simplicci”. Tato oblast se nachází na kopečku a byly v ní objeveny i vícečetné hrobky a mnohé studny, které se časově řadí do období od 700 n.l. až po středověk. Zdá se, že první zdokumentovanou stavbou je chrám z románských časů, který byl zasvěcený Cererovi či Demetře, a váže se k postavě Acté (milenky Cisare Nerone). Zřícenina zmíněného chrámu a nahrubo opracované bloky starověké hradební zdi posloužily stavitelům pro výstavbu samotného kostela, a to jako pece pro hašení vápna. Pro základy stavby byly použity masivní bloky žuly a zastřešení objektu bylo provedeno dřevěným krovem. Uvnitř sálu se nacházely tři oltáře. Není jasné, jestli se tato původní stavba zřítila vlivem větrných poryvů nebo se zhroutila následkem chybné statiky, ale pro opravu byly použity již cihly, a to pro podepření objektu i pro opravu zastřešení. Na základě různých provedených studií se předpokládá, že první kostel byl menší než současná basilika a že se skládal z chóru a dvou páru vnitřních pilířů. Samotní vědci se shodují na tom, že nadstavení kostela a nynější průčelí bylo dokončeno na konci 1100 n.l. Půdorys basiliky je 33m x 13m a stavba je vysoká zhruba 12m. Vnitřní prostor je rozdělený na dva menší oltáře a oltář hlavní, který je vyšší, což je zřejmé již při pohledu průčelím basiliky. Prostor mezi jednotlivými oltáři je rozdělený třemi páry sloupů a dalšími třemi páry čtyřhranných pilířů. Na záhlavích sloupů jsou uplatněny klasické dekory s motivy zvířat i lidí, které společně s vnější dekorací navazují na toskánské a lombardské styly tehdejší doby. Vnější část kostela je charakterizována dlouhým “soklem”, který je pravidelně přerušovaný v místech podstavců pilířů. V prostřední části stavby vynikají dva hraniční kameny z románské epochy, které tvoří základ prvního a druhého podstavce pilířů. Z chóru, který je orientovaný na západ, se otvírá průhled, který během západu slunce rozzáří kostel, zatímco průčelí stavby směřuje k východu, a je rozděleno na tři sekce. Prostřední část průčelí představuje vstup korunovaný vyvýšenou klenbou podepřenou dvěma pilíři. Klenba se otvírá do jedné velké trojité okenice. Nejvyšší část průčelí je zdobená kosočtvercem ze čtyř mís a pásu s dalšími identickými čtyřmi nádobami, které pravděpodobně v minulosti byly vyplněny majolikou. Pravá a levá část je utvořena z dlaždic bílého mramoru, ale hlavním prvkem je plát mramorové desky, pravděpodobně longobardského stylu, do kterého je vytesána lidská postava a dvě zvířata. Ve spodní části vlevo se nachází jedna zcela zachovalá konzola a další již rozlomená. Existují domněnky, že konsoly sloužily na podložení sarkofágu, jako je tomu v kostele v obci San Pantaleu (Dolianova), a nebo jako překlad, který pocházel z antického chrámu di Cerere, nyní se nacházející v Pise. Z boční jižní strany se otvírá vstup, který v minulosti sloužil jako posvátná brána. Hlavním úkolem basiliky bylo uctívání mučedníků jmenujících se Simplicio, Fiorenzo, Rosola a Diocleziano, což byli pravděpodobně jedni z prvních katolíků zavražděných na Sardínii na příkaz císaře Diocleziana. To dokazuje i přítomnost relikvií a krve mučedníků, které jsou uloženy pod oltářem a do dneška jsou symbolikou věřících, kteří již od starodávna vyznávají víru v Boha a jeho učedníka Simplicia.